Svatý Rufus

Den svatého Rufa patří k nejvýznamnějším dnům českých zemí.

Dle Gregoriánského kalendáře připadá na 26. srpna. Je to 238. den roku (239. v přestupném roce) a ve starých a historických dílech se s ním lze setkat pod označením den (svátek) svatého Rufa.
Z astrologického hlediska náleží tento den ke znamení panny. V českém církevním kalendáři byl tento svátek v roce 1969 přeložen z 26. 8. Na 29. 2., respektive 1. března v přestupném roce.

Svátek sv. Rufa se podle lidové víry považuje za nešťastný den vzhledem k historickým souvislostem dějin Zemí Koruny české; proto nikdo necestoval, nepouštět se do žádného obchodu a také neprováděl žádné práce, při nichž by se mohl zranit.

V den svatého Rufa roku 1278 padl v bitvě na Moravském poli u obce Dürnkrut v Dolním Rakousku Český král Přemysl Otakar II. Pro svou moc a bohatství byl zván „král železný a zlatý“. V dobách největší slávy sahaly jeho državy od Jaderského moře až po Balt. Právě jeho moc
a bohatství však byla proti mysli mnoha okolním pánům, proto v roce 1273 při volbě římského krále dali říšští kurfiřti přednost zástupci tehdy celkem bezvýznamného rakouského rodu Habsburků Rudolfovi.

V den svatého Rufa, dne 26. srpna 1346 se odehrála jedna z nesčetných bitev tzv. stoleté války mezi Anglií a Francií, bitva u Kresčaku (města Crécy-en-Ponthieu v severní Francii). Na francouzské straně v ní bojoval také Jan Lucemburský, v Evropě přezdívaný „Jan Český“, který zde po boku svého syna Karla IV. padl. Nechal si připoutat svého oře mezi koně dvou českých pánů a se slovy „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“, se vrhl  do válečné vřavy.

V den svatého Rufa roku 1526 vyrazila česká vojska vedena králem Ludvíkem do války.
Tři dny na to, dne 29. 8. 1526 Ludvík Jagellonský, král uherský a český, který se postavil turecké přesile, v bitvě u Moháče utrpěl drtivou porážku a při ústupu utonul v bažinách.

 A také na den svatého Rufa v roce 1992 podepsali pánové Klaus a Mečiar v brněnské vile Tugendhat dohodu o rozdělení Československa…

 sv. Rufin, Rufus, lat.: rufus = zrzek

sv. Rufin, syn Šimona z Kyrény, který pomohl Ježíšovi nést kříž na Golgotu, píše o něm sv. Marek ve svém evangeliu (Mk 15, 21).

sv. Rufus Ravenský, pocházel asi z Ravenny v Itálii, kde se stal konsulem. Po seznámení
se s křesťanstvím uvěřil v Krista a přijal křest i s dcerou Rufinou, která se rozhodla zasvětit Kristu
se slibem trvalého panenství. Rufus se stal biskupem v Kapaui, ležícím v historickém území Kampánie v Itálii. Zde byl za vlády císaře Nerona sv. Rufus Ravenský pro svou víru sťat mečem.